:: Undiscovered Land :: Czech PvP UO shard

	Vzestup Nokribana, Pána démon?
	Ke stropu vylétla st?na bílého plamene. Obrovský démon bázliv? ustoupil a vzáp?tí ho zezadu bodl jeden z mág?. Když k zemi padl tento poslední obránce hlavního sálu, rozhostilo se ticho. ?lenové Rady se beze slova shromáždili a vydali se sm?rem k tr?nu. Bylo slyšet jen jejich t?žké oddychování a ?ukání holí starších ?arod?j?. Najednou se sálem rozlilo rudé sv?tlo vycházející odnikud. Mágové došli p?ed vysoký tr?n, na n?mž sed?la shrbená postava muže v ?erné rób?, a zastavili se. Muž zvedl hlavu a unaveným hlasem se zeptal: „Co ode mne ješt? chcete? Copak nevidíte, že jste m? zni?ili? Odejd?te a ponechejte starého muže jeho osudu.“ Nejstarší z kouzelník?, oble?ený do zá?ivé róby, p?edstoupil p?ed ostatní a zt?žka se op?el o h?l. „Dob?e víš, že t? nem?žeme nechat jít. Ne, když stále vlastníš tu v?c, která nem?la být nikdy vykopána.“ Muž zvedl hlavu a v jeho o?ích se hn?viv? zablesklo. Jízliv? ?ekl: „Co je vám do toho, co vlastním? Tu v?c nemám, kdybych ji m?l, nesed?l bych tu uprost?ed pole zkázy.“ ?arod?j nastavil dla?. „Vydej nám tu kost, Nokribane.“ Mužovu tvá? zk?ivil nenávistný škleb. Prudce vstal a o?i mu divoce plály. „Vy mrzcí ?ervi! Myslíte si, že sem jen tak p?ijdete a budete tu rozkazovat? Tak já ?íkám, že NE!“ S posledními slovy mu v ruce vyšlehly plameny, které mrštil po kouzelníkovi. Ten s p?ekvapivou rychlostí usko?il stranou na namí?il h?l sm?rem na Nokribana. Šlehl blesk a Nokriban padl nazad. Jeho ruce ale jisk?ily pohlcenou energií. S šíleným ?evem bezhlav? sko?il po mágovi, ruce nap?ažené dop?edu. Ozvalo se zadun?ní a Nokriban odlétl k prot?jší st?n?. Na kouzelníkov? záp?stí zá?il náramek s vyrytými ochrannými runami. Vztáhl ruku sm?rem k ležícímu Nokribanovi a zpod jeho róby mu do dlan? p?elétla malá ?ervená k?stka. „Poslední kus...“, zamumlal. Postava sražená na zem se pomalu zvedla. Nyní m?la podobu bezmocného starce. V jeho obli?eji se zrcadlil výraz šelmy zahnané do kouta. N?co zasy?el a utekl do tmy. Mágové se tázav? podívali jeden na druhého. „Jen ho nechte jít, te? mu už nic z jeho moci nezbylo“, ?ekl udýchan? nejstarší ?arod?j. ?lenové Rady se oto?ili a vydali se k východu. Ten pak pe?liv? zape?etili kouzly. Pomalu odcházeli sm?rem k m?stu a nevšimli si postavy, která je pozorovala z bezpe?í lesa. Ze záhyb? plášt? vytáhla zá?ící bílý kámen a na jejích rtech se objevil úsm?v. ----- Na yewské hvozdy se snáší soumrak. V hloubi lesa na malé mýtin? se ty?í temn? rudý obelisk jako pa?át hrozící zasmušilému nebi. Zdola je ozá?en p?ti ohni, jejichž krvavé plameny vrhají zlov?stné stíny a krut? stravují úpící d?evo. V jejich sv?tle vypadá tráva kolem jedovat? a stíny jakoby žily vlastní ?ernotou, p?ipomínajíce netvory hyzdící okolní stromy. Pod obeliskem stojí temná postava. Sv?tlo jako kdyby se jí vyhýbalo a nevrhalo žádný stín. Poodstoupila a nyní lze rozeznat siluetu muže v rób?, jejíž káp? mu spo?ívá na zádech. Zvedl hlavu a na vráskami zbrázd?né bledé tvá?i se objevil úšklebek. „P?išel ?as“, ?ekl sy?ivým hlasem. Vztáhl ruce k nebi. Najednou pohasly hv?zdy a nebe se zatm?lo. Ohn? se zaprskáním uhasly a k obloze za?al stoupat dým. Zafoukal mrazivý vítr a kou? z ohniš? se náhle za?al vracet k zemi. Mužovu tvá? zk?ivil úsm?v. Oblaka dýmu se kolem n?j za?ala shlukovat a ší?it mrtvolnou zá?i. Muž upíral zrak k nebi. Jeho zornice se k?e?í za?aly rozši?ovat, až vyplnily celé o?i. N?kde v jejich nitru za?al ho?et p?ízra?ný ohe?, vypadaly jako dv? studny do pekla. „Budiž tvá v?le“, zašeptal. Zem? se ot?ásla, obelisk pukl vedví a s rachotem se zhroutil. Dým se rozplynul. Muž spustil ruce a nasadil si kápi, která mu zastínila obli?ej. Rozhlédl se kolem, jako by n?co o?ekával. Vtom zaprašt?ly stromy a na mýtinu vkro?ili ?ty?i vysocí ok?ídlení démoni. Muž vykro?il a démoni ho beze slova následovali k nedalekým horám. „Budou trp?t, všichni!“ Lesem se rozlehl ?ábelský smích. ----- Byl pozdní ve?er, když se Mistr Pontrius vracel dom?. Z tmavých mra?en padal hustý déš?. Rychlými kroky sp?chal po prázdných ulicích Magincie osv?tlených n?kolika zašlými lucernami. Byl rád, že už bude doma, dnes se konala sch?ze Rady a pon?kud se protáhla kv?li jednomu znepokojujícímu nálezu. Ješt? te? p?emýšlel nad podivnými znaky, co byly vyryty do kamenných ?ástí neznámého obelisku. Nebe roz?ísl blesk a zah?m?lo. Kouzelník si narazil klobouk do ?ela a p?idal do kroku. Za malou chvíli p?išel ke svým domovním dve?ím. Odemkl, ošoupal si boty na rohoži a vstoupil do p?edsín?. Zvuk dešt? sem doléhal zvenku jen jako tiché šum?ní. Svlékl si mokrý pláš? a klobouk a pov?sil je na v?šák. Vešel do prostorného obývacího pokoje s velkým stolem a pohodlným k?eslem u krbu. Rukou nazna?il krátké gesto a na st?nách se rozsvítily lucerny. Ješt? se nesta?il ani pohodln? usadit a ozval se zvonec u dve?í. Byl to jeho kolega a p?ítel, Mistr Jarsil. „Ahoj“, usmál se rozpa?it?, „m?žu dál?“ „Ano…jist?“, odpov?d?l Pontrius trochu zmaten?. „Promi?, že t? ješt? obt?žuji takhle v noci…“ „Vždy? víš, že jsi v mém dom? kdykoliv vítán. Víno?“ „Rád, d?kuji.“ Pontrius vzal sví?ku a odešel do sklepa. Jeho host se zatím posadil a rozhlížel se po pokoji. Na st?nách visely velké obrazy a podlahu pokrýval jednoduchý, ale hezký a ?istý koberec. Všiml si, že na krbu stále stojí d?ev?ná soška vyjícího vlka, památka po nebožce Pontriov? žen?. Po její smrti se Pontrius p?est?hoval sem, do malého domku v Magincii, kde žil nyní sám. Poslední dobou se ale dost potuloval po kraji, ?íkalo se, že rozmlouvá se zví?aty a straní se lidí. Te? p?išel ke stolu s lahví vína v ruce a úsm?vem na tvá?i. P?ipili si a Jarsil mu sd?lil to, pro? p?išel. „Po skon?ení sch?ze Rady jsem b?žel dom? pro svoje poznámky. A víš, co jsem našel?“ Hrábl do kapsy a vytáhl ohmataný notes v tvrdých deskách. Otev?el ho a ukázal Pontriovi. „Tyhle znaky byly nalezeny v jeskyni Nokribana, Ordan ot’vorduny, vzpomínáš si?“ Mágova tvá? se zachmu?ila. „Nedává mi to smysl, Rada ho p?ece porazila a vyhnala do les?. Nem?l by se vracet...“ Podíval se na svého kolegu a v jeho o?ích post?ehl pro n?j netypickou vážnost. „Vypadá to, že o n?m neslyšíme naposled“, pokra?oval Jarsil, „jak víš, kolem obelisku jsme našli p?t ohniš?, a ty znaky nev?stí nic dobrého. Jejich ontar se podobá komunika?nímu, ale jsou tu n?které ?ásti, které m? znepokojují. Je v tom víc než jen dorozumívání. Ale to, co se tenkrát našlo v jeho doup?ti, nesta?í na rozlušt?ní této hádanky.“ Zaklapl notes a tázav? pohlédl na starého ?arod?je. „Co o tom soudíš?“ „Nokriban je slabý. N?jakým zp?sobem musel znovu získat moc, možná si našel silného spojence, kdo ví. To by vysv?tlovalo náš nález. Ale co chystají? Spole?nou pomstu naší Rad?? Žádný náš nep?ítel by se nespojil s padlým diableristou, který je v podstat? bezmocný.“ Jarsil se usmál. „Alespo? máme materiál pro p?íští sch?zi.“ To byl celý Jarsil, v??n? v dobré nálad?. Pontriovi p?ipadalo, že by ho nevyvedl z míry ani sám Dorzael. Usmál se té myšlence. Vzáp?tí mu úsm?v ztuhl na tvá?i. Dorzael...že by...ale ne, to je moc absurdní. Aby zaplašil to pomyšlení, nalil ob?ma další sklenici vína. „Tak na Radu.“ „Na Radu.“ Ješt? chvíli probírali dnešní zasedání, ale Pontrius n?jak nemohl soust?edit pozornost. Jako mága ho to znepokojilo. Jindy by se snažil p?ijít na to, co to je, ale dnes to svedl na dlouhý a únavný den. Sp?šn? se proto s p?ítelem rozlou?il a když se za ním zav?ely dve?e, hned zamí?il do ložnice. A to bylo na dlouhý ?as naposled, co uléhal s klidným srdcem. ----- D?evorubec Hában byl prostý ?lov?k. Žil se svou ženou a dv?ma d?tmi v malém domku u yewského opatství. Byl to pracovitý muž, byl v lese od ?asného rána až do soumraku. Vždycky ve?er, když m?l po práci, si zašel do hospody na kus ?e?i se sousedy. Ten ve?er tam bylo rušno. Dorazili kupci i s povozy a zbožím pro zít?ejší jarmark a hodlali strávit noc v nejbližším hostinci. Hában si ?ekl, že by m?l zítra jít koupit ná?adí a nechat si spravit pilu. Taky žen? n?jaké hezké šaty a d?tem m?že p?inést n?co sladkého na zub. Vstoupil do místnosti a p?isedl si k velkému stolu, kde už na n?ho ?ekali ostatní štamgasti. Vládla tu veselá nálada, ale p?esto Hábanovi nebylo moc do zp?vu. Sám nev?d?l pro?. Za p?l hodiny se s omluvou zvedl a ?ekl, že se p?jde dom? po?ádn? vyspat na zít?ejší slavnostní den. Vykro?il z teplé hospody do tichého chladného ve?era. Nasál vzduch do ch?ípí a cítil se spokojený. Dneska p?jde brzo na kut? a zítra se bude veselit s ostatními. Neváhal a rázným krokem se vydal k domovu. Okna hostince se už ztratila v dáli a on krá?el no?ním lesem. Jindy to byla krásná procházka, ale dnes se zaražen? rozhlížel. N?co mu bylo podivné. To ticho. Zastavil se. Nebylo slyšet ani no?ní hmyz. Jako by se hvozd najednou vyprázdnil. Vysoké stromy u cesty na n?j nehybn? shlížely a jejich koruny se temn? rýsovaly proti zachmu?enému nebi. Vtom se prudce oto?il za sebe. P?ísahal by, že n?co vid?l, ne, spíš cítil. M?l ten vtíravý pocit, že je n?kým pozorován. Vydal se rychlým krokem po cest?. Cítil z lesa stále záštipln?jší pohled. Dv? temné st?ny strom? po stranách cesty jako by ho svíraly. Už to nevydržel a dal se do b?hu. Nevnímal nic než pocit zoufalství, b?žel jako o život. Už p?ece musí být doma! Ale cesta jako by ho vedla do nekone?na, každým sáhem cítil, že se vzdaluje domovu. B?žel dál, prchal, ani p?esn? nev?d?l, p?ed ?ím. Stromy za?aly mezi sebou hu?et a on v?d?l, že mluví o n?m. Nejradši by se rozeb?hl pry? od všech t?í stran, ze kterých sálal smrtelný strach. Najednou mu n?co podrazilo nohy. Zakopl o velký ko?en a padl obli?ejem do prachu cesty. Otev?el o?i a tvá?í v tvá? hlín? uvid?l znetvo?ený obli?ej hluboko v zemi. Bylo do n?j vryto utrpení a bolest. Ta tvá? pat?ila jeho žen?. Vysko?il na nohy a se srdceryvným výk?ikem b?žel dál. Pocítil najednou hroznou, tíživou únavu. Nohy m?l jako z olova, ale po?ád b?žely po cest?. V?d?l, že už dávno neb?ží dom?, najednou tam ani necht?l, m?l strach. Strach z toho, co by tam uvid?l. P?ed o?ima mu vyvstal obraz jeho ho?ící chaty a ná?ek ženy a d?tí. Ze dve?í vyb?hla jeho dcerka s umazaným obli?ejem a uplakanýma o?ima. Rozeb?hla se s otev?enou náru?í proti n?mu. Vtom ho opustily síly. Nohy se mu podlomily a padl na zem. Zrak se mu zamlžil a ješt? sta?il zahlédnout temnou postavu, která se nad ním sklán?la. Poslední, co vnímal, byl nep?edstavitelný chlad, který sálal z jejích o?í. ----- Sophia se podívala do zrcadla. Chvilku se p?ed ním natá?ela, aby vid?la sv?j obli?ej ze všech stran, a nakonec usoudila, že vypadá dob?e, jak se na baronovu ženu sluší. Zavolala sluhu a požádala ho o sklenici vína. Milovala dobré víno. P?ipomínalo jí dny jejího mládí, kdy jej se svým nyn?jším mužem popíjeli v rozkvétajících zahradách Trinsicu. Dnes už její manžel popíjí hlavn? na královských hostinách, kam musí jezdit na sch?ze. Už dávno se smí?ila se svým osudem manželky, která nem?že nic než ?ekat, až se její muž vrátí z cest. Když byl doma, sed?l v?tšinou zav?ený ve své pracovn? a vy?izoval záležitosti m?sta. Sluha p?inesl víno a Sophia vyšla na balkon. Ve tvá?i ucítila jemný vánek. Byl vlahý ve?er, ale kameny ješt? h?ály denním teplem. Dole za?ala poblikávat sv?tla trinsických pouli?ních lamp a v ulicích vládl ve?erní život. Na sklonku dne se lidé vydávali do hostinc? nebo jen tak se dívat na mo?e. Povzdechla si. Ani nev?d?la, pro?. Dnes ve?er se má vrátit její manžel. M?la by mít radost. Asi si už tak zvykla, že ho skoro nevidí, až se jí odcizil. Napila se vína. Ne, má ho po?ád ráda a respektuje jeho práci. Rozhodla se, že mu dnes p?ipraví výjime?nou ve?e?i. Po dlouhé cest? bude jist? vyhladov?lý. Ale už m?l dávno dorazit, n?co ho asi zdrželo. Sešla dol? do jídelny a zkontrolovala jídlo. Ješt? horké. Snad se mu n?co nestalo...ale ne, má p?ece ozbrojený doprovod. Z p?emítání ji vytrhl zvonec u dve?í, který hlasit? oznamoval návšt?vníka. Lekla se. Vzáp?tí si ale uv?domila, že se p?ece nemá ?eho bát, a pomyslela si, že to bude asi tím horkem. B?žela otev?ít. Ve dve?ích stál její muž. „Kone?n? jsi p?ijel!“, p?ivítala ho a padla mu kolem krku, „jsi n?jaký promrzlý, za m?stem ur?it? fouká studený vítr.“ Její muž se jen usmál a následoval ji do domu. Sophia ho vedla do jídelny a se š?astným úsm?vem na tvá?i ukázala na prost?ený st?l. Upekla králíka po zp?sobu své babi?ky, jak to m?l její manžel rád. Vzala i sváte?ní servis se st?íbrnými p?íbory a doprost?ed stolu postavila svíce. „Jídlo je ješt? teplé, odlož si a m?žeme se najíst.“, zašveholila a už mu sundávala cestovní pláš?. Za chvíli už oba sed?li u stolu. „Tak jak bylo v Jhelomu?“, zeptala se. „Uzav?eli jsme výhodný obchod,“ usmál se baron, „Jhelom má zájem na koupi p?ti našich bytelných lodí.“ „To je výborné! Škoda, že ses na cest? tak zdržel.“ Sophii najednou podivn? zamrazilo. Její manžel se na ni díval. Ano, ona na n?j taky, ale tohle byl jiný pohled. Jakoby cizí, up?ený, a...dote? si nevšimla, že by jeho o?i zamrkaly. Polkla. „Prosím, najez se, upekla jsem králíka.“ V?novala mu váhavý úsm?v a pustila se do jídla. P?itom po o?ku sledovala svého muže. Není nemocný? P?isunul si talí? s králíkem a cht?l se chopit p?íboru, ale vtom se zarazil. Kdyby ho neznala, p?ísahala by, že v jeho tvá?i na okamžik uvid?la sm?sici vzteku a bolesti. Podíval se na ni a usmál se p?ív?tivým, le? neosobním úsm?vem. „Víš, po cest? je mi trochu nevolno, p?jdu se nahoru nadýchat ?erstvého vzduchu.“ Vstal a po schodech vystoupal do prvního patra. Sophia z?stala sed?t jako p?ikovaná. Ten výraz, jeho o?i, úsm?v, p?esný rytmus, kterým stoupal do schod?...odložila p?íbor, nechala celou ve?e?i být, i když se s ní tak dlouho p?ipravovala, a odešla za ním nahoru. Našla ho v ložnici, jak spí.. S uleh?ením se usmála, ale vzáp?tí jí úsm?v ztuhl na rtech. Spal na zádech, ruce podél t?la, jak nikdy nespával. Odešla dol? a pe?liv? za ním zav?ela dve?e. Vyšla z domu sm?rem k lé?itel?m. S jejím mužem se n?co stalo, co když je vážn? nemocný? Rozhodla se mu pomoct. Cestou míjela své sousedky a p?ítelkyn?, se kterými si obvykle popovídala, ale dnes kolem nich sp?šn? prošla, hlavu plnou obav. Jedna její blízká kamarádka zavolala na pozdrav, ale Sophia beze slova zmizela za rohem. A m?lo to být naposled, co ji vid?la. ----- Král Al-Muh-Orbech stál ve své audien?ní síni a ?ekal, až stráže p?ivedou posla, který se znenadání objevil p?ed branami jeho síní a dožadoval se slyšení u samotného krále. Bylo to už velmi dávno, kdy p?ijal cizího vyslance. Jeho lid žil stranou okolního sv?ta n?kolik století a tém?? nikdo už o nich neví. Král byl skute?n? zv?davý, jaké poselství uslyší, a hlavn? – od koho pochází. Na druhém konci sálu se pomalu otev?ely dve?e a vstoupil hubený bledý muž v prostém nep?íliš vesele zbarveném od?vu. Sebejistým krokem vyšel ke králi. Byl holohlavý, s nevýrazným nosem a úzkými rty. Zpod šedého obo?í se dívaly pichlavé o?i. Tvá? nem?la naprosto žádný výraz a vypadala jako ?ernobílý portrét, na kterém malí? vyzna?il jen ty nejzákladn?jší rysy, aby se ne?eklo. Vzp?ímen? krá?el po purpurovém koberci, který vedl nap?í? sálem. Na st?nách ho?elo nespo?et pochodní v nádhern? zdobených stojanech. Na konci se zvedaly schody k místu ur?enému pro krále s dv?ma vysokými zlatými svícny po stranách a krásnou zlatou pavu?inou na zdi. Tam nyní stál Al-Muh-Orbech, král pavou?ího lidu. P?sobil opravdu majestátn?, velký bílý pavouk s šedými chlupy po t?le, což byl u pavouk? vysoce ct?ný znak sta?ecké moudrosti. Bílá barva královského rodu potvrzovala jeho urozenost. P?es abdomen m?l p?ehozený královský kolven z purpurové látky a kolem p?ední ?ásti t?la m?l p?es nohy dlouhý pás téže barvy, ob? bohat? zdobeno. Na nohou se mu t?pytily náramky a na hlav? m?l posazenou zlatou korunu. Bledý posel došel k prvnímu stupni a hluboce se uklonil. „Velect?ný králi, p?ináším poselství od Pána Nokribana.“ Al-Muh-Orbech se podivil. „Žel, neznám tvého pána. S ?ím p?icházíš?“ „S nabídkou, králi. M?j pán Nokriban si váží tebe a tvého lidu a byl by poct?n, kdybys s ním cht?l uzav?ít spojenectví.“ „Neuzavírám spojenectví pro nic za nic, milý ?lov??e. Je to známka hlubokého p?átelství a d?v?ry, avšak o tvém pánu jsem dosud neslyšel.“ Muž?v výraz se nezm?nil. „P?átelství Nokribana Moudrého nelze lehkomysln? odmítnout. P?išel, aby si vzal zemi, jež mu právem náleží, a vládne obrovskou mocí. Nyní je ješt? ?as se s ním spojit a získat si jeho p?íze?. Až bude konec, jeho spojenci budou odm?n?ni a jeho nep?átelé potrestáni. Nyní tv?j lid stojí p?ed d?ležitou volbou – bu? jste s námi nebo jste nep?áteli Spravedlivého. Vol moud?e!“ „Tv?j návrh je ?ernobílý, ?lov??e. Nep?eji si být ani na jedné stran?. M?j lid se po staletí nemíchal do vn?jší politiky a p?eje si z?stat stranou sv?tského d?ní. Tvého pána neznám a nehled? na jeho moc si nep?eji s ním uzav?ít spojenectví.“ Muž?v pohled ztvrdl. „Važ dob?e, ješt? jsem se nezmínil, že m?j pán vlastní Bílý kámen, Tork ot'aval. Pokud se nemýlím, dob?e víš, co to znamená.“ Jeho nep?átelské o?i zlov?stn? blýskly. Král promluvil vážným hlasem: „Tento kámen m?li právo používat jen Starší. Nevím, jak k n?mu tv?j pán p?išel, ale co mohu ?íci jist?, že není jedním z nich. Zahrává si s n??ím, co mu nenáleží, to mu vy?i?. A také to, že jeho nabídku odmítám. Máš temnou auru, ?lov??e, a to m? znepokojuje. Odejdi.“ „Tvé poslední slovo?“ „Ano.“ Posl?v obli?ej se posm?šn? zk?ivil. „Budiž.“ Vztáhl ruku, ale vtom se na podlaze rozzá?il ornament, který p?edtím nebyl vid?t. Muž vyjekl a škubnul rukou zpátky, jako by ho n?co pálilo. Vrhl na krále polekaný pohled, ale ten klidn? pravil: „Odejdi. Tvá ne?istá magie je ti v mém dom? k ni?emu. Toto poselství mi tvého pána p?edstavilo nejlépe. Odejdi a nikdy se nevracej.“ „St?ez se hn?vu Pána Nokribana, nebo? t? jednoho dne dostihne!“, vyk?ikl posel hn?viv?, oto?il se a rychlým krokem odešel. Král Al-Muh-Orbech byl ponechán vlastním myšlenkám. Jak mohl n?kdo získat Kámen Starších? A jak ho v?bec mohl použít? Možná p?išel ?as, aby jeho lid vyšel ze stín? a za?al bojovat. Ano, z?ejm? bude t?eba bojovat. I hloupý by poznal, že úmysly toho Nokribana nejsou ?isté a zdá se, že válka si je stejn? najde. Pavouci jsou silní bojovníci a zb?hlí v magii, ale u králova dvora je jich málo, p?íliš málo. Možná budou pot?ebovat pomoc zarheb?. Pravd?podobn? ano, pomyslel si král a vzpomn?l si na svého dvounohého p?ítele. ----- Tmavý kou? stoupal z kobek Hythlothu a stínil odpolední slunce. Celý Avatar?v ostrov byl zahalen do stínu. Kousek cesty od hythlothského vchodu sed?la ve v?tvích vysokého smrku sojka a pozorovala dv? postavy p?icházející ze severu. „Tady sídlil naposledy“, ?ekl hubený bledý muž postav? zahalené v ?erném plášti s kápí. „Ano, cítím, že tu byli. Ta drzá namyšlená chátra, šdi grumbko sfurdin že kyrpu!“, zaklel muž v ?erném. „Nedivil bych se, kdyby to byli poskoci té tlupy senilních d?dk?, co si ?íkají ‚královští mágové‘.“ „Ale mist?e“, podotknul ten první, „nebyl jste taky…“ „Stecco!“, ok?iknul ho vztekle muž v ?erném. „Je to banda tupc?. Hugdug Š?bid?bid?b byl taky tupec, moc se nedivím, že ho dostali ti pkach'skrego. Máme na své stran? lepší. Pov?z mi, co ?íkal náš osminohý p?ítel Al-Muh-Orbech?“ P?i vyslovení toho jména se první muž ot?ásl. „Odmítl, pane.“ „Jak jsem tušil…však na n?ho dojde, neboj, m?j služebníku. Poj?, marníme tu ?as.“ Nato se oba muži vydali zpátky, odkud p?išli. Sojka sed?la celou dobu tiše a slyšela každé slovo. Pak zamávala k?ídly a odlétla pry?. ----- Mistr Pontrius sed?l na terase svého domu v Magincii a popíjel ocelské ?ervené. Díval se, jak slunce pomalu klesá k obzoru a poslouchal, jak cikády vítají p?íchod ve?era. V dálce se objevil obrys p?ilétajícího ptáka. O chvíli pozd?ji už sojka usedala na zábradlí naproti sedícímu mágovi. Pontrius ji pozdravil: „Vítej, drahá p?ítelkyn?. Co mi neseš?“ Sojka mu vypov?d?la, co slyšela. Sta?ec se usmál. „Starý Al-Muh-Orbech. Je vid?t, že hrdost pavou?ího dvora neupadla v zapomn?ní. Pov?z mu, že ho brzy navštívím. D?kuji ti za zprávu, vy?i? ostatním, a? mají také o?i otev?ené. Bu? sbohem!“ Sojka zašvito?ila pozdrav a odlet?la. Pontrius dopil víno a zvedl se. Dnes ješt? musí na sch?zku Rady. Ostatní budou zajisté pot?šeni, že jim plán vychází. On sám se ale rozhodl p?esv?d?it je, aby mu v této v?ci nechali voln?jší ruku. Jako nejstaršího ?lena Rady ho mají ostatní v úct?, ale najdou se i tací, kte?í mu ned?v??ují a tvrdí, že za zády Rady kuje vlastní pikle. Pontrius v?d?l svoje. Rada je pon?kud toporné t?leso, a tak požádá o trochu samostatnosti. Už je také na?ase, válka bude co nevid?t. Oblékl se a vzal do ruky svou h?l. Až dnes ve?er skon?í, bude pot?ebovat po?ádného panáka. ----- Na Magincii pomalu padala tma. Sv?tla luceren a domovních oken se rozt?esen? odrážela na mo?ské hladin? a do zvuku p?íboje se ozývalo vrzání lodí kotvících v p?ístavu. V Pontriov? dom? svítilo okno pracovny. Starý kouzelník sed?l u psacího stolu sklon?ný nad dopisem. Zbytek domu se topil ve tm?. Když dopsal poslední ?ádku, zvedl zrak k oknu a napil se ?aje. Venku nad korunami strom? už poblikávaly hv?zdy. Nezapomn?l na nic. D?m byl uklizený a všechny rostliny, co m?l, odpoledne odnesl zasadit ven. Odložil brk do kalamá?e a dopisní papír složil do obálky. Už pomalu p?ichází ve?erní návšt?vník. Obálku zav?el, kápl na ni vosk a do n?j vtiskl svou pe?e?. Dnešní den bude poslední. Jeho snahy neusp?ly. Cítil, jak stín neslyšn? šplhá po zdech jeho domu. Už je uvnit?. Je to jeden z dobrodruh?, kte?í mu pomáhali v jeho práci. Zastavil se ve vchodu do pracovny. Pontrius s povzdechem vstal a oto?il se. „P?icházíš nezván“, pravil zaraženému muži, který stál ve dve?ích. „Neseš mi snad d?ležité zv?sti?“ Mužova tvá? se spokojen? usmála. Beze slova sáhl pod pláš? a vykro?il sm?rem k Pontriovi. „Vidím, že skute?n? ano!“, vyk?ikl ?arod?j a mávnutím ruky zhasl všechny svíce. S hlasitým trhnutím z muže spadly svršky a temn? rudý svit jeho brn?ní naplnil celou místnost. „P?inášíš zv?st zrady a proradnosti! Odvrátil ses od svého d?dictví, zaprodal jsi všechny, za které jsi bojoval!“, k?i?el v hn?vu Pontrius. Zatnul p?st a mužovo brn?ní se zadun?ním puklo. Pokoj zalila tma. Pontrius zašeptal: „Vím, kdo t? posílá. Nokriban si koupil tvoje srdce, o které nemohu bojovat zbran?mi. Našel si bojišt?, ve kterém mne kone?n? mohl porazit.“ Muž vytáhl z pochvy bledý zahnutý n?ž, na?ež p?erušil své ml?ení: „Nevím, zda jsi v?bec hoden zabití touto zbraní, star?e, ale tvoje zaklínání už ti nepom?že. Prohráls.“ Pak zvedl ruku a vrazil n?ž Pontriovi do srdce. ----- „Milý Samueli, jako hlava Rady jsi jediným ?lov?kem, který znal mé poslání mezi vámi. Tob? proto dávám sbohem v tomto dopise. Ten, jehož jsme kdysi nazývali bratrem, se nyní odklonil od svých armád, které mu nep?inesly vít?zství, a za?al si hledat cestu p?ímo k lidskému srdci. Bohužel ji našel a zrada se vkradla do našich ?ad. V tuto hodinu již dopisuji svá poslední slova mezi lidmi a ?ekám, až si mne najde smrt z rukou zrádce. Již skon?ili dnové lidské cti a hrdosti a s nimi odcházím i já. Již mne nepot?ebujete, nebo? moc nad svou duší lidé vždy m?li a mít budou. Vracím se ke kostem zem?, jejíž ochranou jsem navždy zavázán, avšak sv?j osud máte již vy zcela ve vlastních rukou. Hodn? št?stí! Pontrius Kentar“ Samuel složil dopis zpátky do obálky a šel se ml?ky do p?edsín? obléci. Místo svého krásného plášt? si však vzal prostý šedý háv, na hlavu oby?ejný klobouk se širokou st?echou a do ruky dlouhou vycházkovou h?l. Venku padal hustý déš? z t?žkých tmavých mra?en. Šedé dlážd?ní Britainu se bled? lesklo a kou? stoupající z komín? bylo proti nebi st?ží rozeznat. Samuel sáhl pro n?ž, klekl si k záhonu p?ed domem a u?ezal všechny r?že, co tam kvetly. Potom se vydal ke svatyni, místu uprost?ed Britainu, které je zasv?ceno lidským ctnostem. Zelené kameny se zlatými emblémy už byly velmi zašlé, špinavé a mnohdy popukané. Samuel odhrnul z každého z nich vrstvu mokrého listí a na jeho místo položil po dvou r?žích. Pak s lítostí pohlédl na kdysi posvátné symboly a odkrá?el pry? do šera. Epilog: Na rozcestí v?k? Podzim zbarvil hvozdy do oranžova a nemilosrdný vítr sfoukával suché listí ze strom?. Studené ?íjnové slunce stále ješt? h?álo na usínající d?evo, avšak ?ilý letní ruch lesa byl ten tam. Ob?as vykukovaly zpod napadaného listí balvany pokryté mechem. V hloubi jedné z bu?in stál kopec, jehož západní stranu tvo?ila skalní st?na. U její paty se zem? mírn? prohlubovala, až tvo?ila úvoz, který už dávno zaneslo listí. Te? na její chladný kámen svítilo slunce skrze ?ervené koruny strom?. Náhle se ozvalo z hloubi kopce zaklepání. Ze skály se za?aly vyno?ovat obrysy, až se objevily d?ev?né okované dve?e. N?kdo vzal zevnit? za kliku a dve?e se otev?ely, shrnujíce šustící listí na stranu. Sv?tlo slunce dopadlo na usmívající se vousatou tvá? muže ve st?edních letech. V malých šedomodrých o?ích se zra?ila radost. Jeho hn?dý háv a tmav? ?ervený pláš? m?ly stejnou barvu jako spadané listí. Vypadal, jako by k lesu odjakživa pat?il. Vykro?il ven, následován mužem podobných rys?, avšak mladšího vzez?ení s dlouhými kaštanov? hn?dými vlasy a knírem. Ten m?l na sob? prostý od?v a pracovní zást?ru. „Rodná zem voní nejlíp“, pravil starší muž, když nasál vzduch do ch?ípí. „Lesy z?staly po?ád stejné“, odpov?d?l mu s úsm?vem ve svých hn?dých o?ích ten druhý a zav?el dve?e, které zmizely stejn? náhle, jako se objevily. Oba se pak vydali dál do lesa, rozhlížejíce se po tiché krajin?. Po chvíli ch?ze se p?ed nimi objevil malý palou?ek s holým stromem, pod kterým sed?l sta?ec v zeleném rouchu a hn?dém plášti. M?l sklopenou hlavu a obli?ej mu zakrýval klobouk. Když se oba muži p?iblížili, sta?ec zvedl hlavu a pozdravil je: „Brat?i Hanjistarovi, bu?te zdrávi!“ Vstal a pot?ásl si se starším bratrem rukou: „Calluine, mnoho vody uplynulo od našeho posledního setkání!“ „Rád t? vidím, Pontrie“, usmál se Calluin. Pontrius se oto?il k mladšímu bratrovi: „Nolmere, jak se da?í ?emeslu?“ Dotázaný se usmál. „Poctivé dílo lidských rukou si najde místo všude“, ?ekl a také si se starcem podali ruku. Pontrius se zase posadil. „Kéž bychom se potkali za lepších okolností“, povzdechl si, „ale já už opouštím sv?t lidí, mým domovem bude op?t les.“ Calluin se podivil: „A kv?li ?emu? Snad se nenašel n?kdo, kdo by porazil samotného Kentara?“ Pontrius se trpce usmál. „Pom?ry se zm?nily od té doby, co jsi bojoval s kultem temné bohyn? Khall a ve Vesperské legii vedl válku za svobodu Británie, milý Sanarfelme Hanjistare!“ Nolmer se p?i t?chto slovech zatvá?il znepokojen? a sáhl si na hru?, o?i up?ené do dáli jako p?i n?jaké nep?íjemn? živé vzpomínce. „Náš sou?asný nep?ítel je mnohem nebezpe?n?jší. Bohužel už ho nemohu porazit silou, nebo? se vet?el do mnoha srdcí a svoboda lidské volby je posvátná i pro mne.“ Pontrius si sejmul klobouk z hlavy a op?el se o kolena, zrak upíraje do zem?. Vtom se na palouku objevil oblak kou?e a ozvalo se: „Co to vidím? Sta?í jezevci se probouzejí a vychází zpátky na denní sv?tlo?“ Oblak se rozplynul a na palouku stál vysoký muž s hn?dými vlasy a vousy oble?ený do vesnického, ale ?istého od?vu a t?ímající pastý?skou h?l. Nolmer se usmál: „Thorleife! Co že jsi pro nás poslal, to už t? nebaví d?lat dozor nad sv?tem tam seshora?“ „Ále...tady Pontrius si vedl moc dob?e, ale te? už je pro nás oba ?as odejít. Doba se m?ní, náš v?k kon?í....“, odpov?d?l muž. „Thorleif Ragupki odchází s vámi“, ?ekl Pontrius, „avšak já jsem vázán k této zemi, a proto se už všichni ?ty?i nikdy znova neshledáme, alespo? ne zde, na rodné p?d?. Za dobu vaší nep?ítomnosti se toho událo mnoho, Thorleif vás jist? o všem zpraví. My dva se už však nikdy neuvidíme.“ „Zde se tedy naše cesty k?íží naposledy“, pravil Calluin a odml?el se. Na palouk padlo ticho. Všichni chvíli stáli beze slov, až se Pontrius zvedl. „Víte, že nemám rád dlouhá lou?ení“, ?ekl a se smutkem v srdci každého z nich objal. „Bu?te sbohem, Sanarfelme a Nolmere Hanjistarovi, a? se vám da?í v jiných sv?tech a jiných ?asech. Sbohem, Thorleife Ragupki, odpo?ívej dob?e po své práci.“ „Hodn? št?stí ve tvém boji, Pontrie Kentare, Patrone Zem?!“, odpov?d?l Ragupki, „dokud vytrváš, bude s tebou krá?et nad?je.“ „Kéž je ti osud p?íznivý“, pravil Nolmer. „Na shledanou, starý p?íteli“, rozlou?il se Calluin, „nebo? se snad nevidíme naposledy. Moje kroky m? nepochybn? zavedou zase zpátky do rodné zem? a jednoho dne t? možná lidé budou op?t pot?ebovat.“ Když se rozlou?ili, opustili t?i spole?níci palouk sm?rem k místu, kde se nacházel kopec. Pontrius si nasadil klobouk, vzal do ruky h?l, která ležela op?ená vedle n?ho, a pomalu odcházel do lesa. Jeho t?lo na chvíli dostalo tvar vysoké ok?ídlené bílé postavy a pak se rozplynulo mezi stromy. Oba brat?i ve spole?nosti Thorleifa Ragupkiho rázovali sm?rem, odkud p?edtím p?išli. „A co v?bec stará garda“, zeptal se Calluin Thorleifa, „co Georgius, Joska, Tirion Eldamar, Arek Maldazaar a Minas? Kde je t?m konec?“ „N?kte?í tu ješt? n?jakou dobu setrvali, jiní se jen ?as od ?asu zastavili, ale vesm?s už oni i jejich ?iny pat?í minulosti.“ Za chvíli došli ke kopci, jehož stín se mezitím zna?n? prodloužil, a sestoupili brázdou až k úpatí skály. Calluin na ni zaklepal a objevily se dve?e. Vzal za kliku a vstoupil do jeskynní chodby následován svým bratrem. Thorleif Ragupki se ješt? oto?il. Vítr se prohnal stromy a shodil na zem další spršku listí. Cítil, jak n?kde v dálce zu?í boj drak? s jeskynními obry. Slyšel p?íboj dorážet na b?ehy hlavního m?sta Britainu. Naposledy zhlédl svýma vidoucíma o?ima celé království Británie jako na dlani. Pak položil svou pastý?skou h?l na zem, odvrátil se a vešel dovnit?. Dve?e se zabouchly a na jejich míst? už z?stala jen skála. Rudé slunce zapadlo za hory a na krajinu se snesl ve?er.