:: Undiscovered Land :: Czech PvP UO shard

	Kult Bohyn? Khall
	V dob?, kdy byl sv?t teprve utvá?en a vesmír byl mlád, stvo?ili Bohové prvního ?lov?ka. Dali mu schopnost milovat a v??it, obda?ili jej moudrostí k tomu aby ctil život. ?lov?k pak žil a modlil se k Boh?m. I poznali Bohové, že u?inili dob?e a stvo?ili první rasu lidí, jenž m?li za úkol osídlit prázdnou planetu. V té dob?, kdy Bohové v?novali svou pozornost lidem, se však za?alo utvá?et cosi co se jejich dílu vymykalo. Lidská tvo?ivost brzy za?ala objevovat nové a nové cesty. Zloba a závist se vkradla do jejich srdcí a dala vznik temné bytosti, jenž lidi svád?la skrze chtí? a dávala jim zakusit nových pocit?. Lid se snadno nechali svést a podlehli. Tak se zrodil první h?ích. I spat?ili Bohové co se událo a uvrhli na lidi d?sivou kletbu smrtelnosti. To co jejich h?ích zap?í?inilo pak bylo odsouzeno k v??nému zapov?zení do prokletých sfér nebytí. Když entita poznala sv?j osud, zlomila svou moc a rozdrobila jí do srdcí lidí. ?íká se, že potomek ?isté krve by byl schopen zlomit pradávnou kletbu a svobodit zlo, jenž už nikdy nem?lo spat?it sv?tlo sv?ta. Kniha bájí a pov?stí ------------------------ 11.10.04 Zápis kapitána Britanské stráže ze dne 6.5.568 Na cest? do Scara Brae bylo nalezeno zohavené t?lo sira Thomase Edrigena, Minockého velvyslance v Británii. Vesni?ané mluví o neznámé nestv??e, která se potlouká lesy a zabíjí jim dobytek. Vyhlásil jsem proto odm?nu za její zabití. Pokra?ování zápisku o pár hodin pozd?ji Díkybohu, nestv?ra byla v?as zabita state?nými Britanskými hrdiny Calluinem, Freezem a Noldartem. U t?la monstra byl nalezen deník se znepokojivým obsahem. P?ikládám jej tedy jako d?kazní materiál. Je p?iložen deník psaný na ov?í k?ži. 28.5.568 – Dnes jsem opustil Minoc, ?eká m? ješt? dlouhá cesta do Británie. 29.5.568 – Dnes jsem se utábo?il v lese. Mám z tohoto místa nep?íjemný pocit. Nejspíš to je ale jen má p?edstavivost 30.5.568 – Dnes se ke mn? p?ipojil neznámý poutník. Vypadá trochu otrhan? a dokola mluví o kultu Bohyn? Khall. Je to však lepší než cestovat sám. 1.6.568 – Neznámý muž m? opustil a jako dar mi nechal krásný ?erný náhrdelník. Zdá se že zdejší lidé jsou velmi št?d?í. 2.6.568 – Dnes jsem kone?n? dorazil k m?stu Britain. Necítím se v?bec dob?e, trápí m? silné bolesti hlavy. 3.6.568 – Když jsem se dnes ráno probudil, mé šaty byli celé roztrhané a na rukou jsem m?l krev. Bojím se že jsem se nakazil n?jakou nemocí. 4.6.568 - text je špatn? ?itelný, ob?as je p?erušen rudými šmouhami. Kone?n? jsem to pochopil ….em… pr…t ten ……. Hrd…. Slyš…. Šep… oni m? vol…. Má ….yn? text je zakon?en krvavým nápisem KHALL 11.10.04 Táborový ohe? plápolá a vítr odnáší kou? vysoko k nebi. Blíží se noc a bandité netrp?liv? ?ekají. Okolní cesty jsou dávno prázdné a ob?asné sedlácké povozy nesta?í na jejich obživu. Byli by se jist? za?ali zabíjet navzájem, kdyby byl do jejich tábora nep?išel zvláštní cizinec. Když ho spat?ili, zaúto?ili na n?j s vidinou št?drého lupu, jak se však blížili, jen mávl rukou a odhodil je pry?. Cht?li mu utéct, ale nemohli hýbat nohami, jako by byly zapušt?né do zem?. Místo jejich zabití se však neznámý zastavil a ledov? chladným hlasem je oslovil. Mluvil o dostatku jídla a dlouhém život?, vým?nou za službu jeho Bohyni. Netrvalo dlouho a všichni jednohlasn? souhlasili. Ud?lali by vše aby se zase dob?e najedli. Tvá?e jim zk?ivil úsm?v, naslibovali by mu klidn? celé nebe. Cizinec byl s jejich reakcí spokojen a ?ekl jim že si pro jejich slib zítra p?ijde. S t?mito slovy také opustil osadu. ?ím blíže byla doba jeho návratu, tím mén? jist?jší si byli. Když pak nadešla, nervózn? postávali p?ed stany. Táborový ohe? plápolal a vítr nesl kou? do dály. Cukli s sebou, když se vyno?il z lesa a za ním šli muži oble?ení v brn?ní ze svázaných kostí. Po jeho pravici šlo stvo?ení se zkroucenou sekyrou v ruce, po levici pak nestv?ra s kosou. O?i jim ob?ma rud? žhnuli. V tu chvíli bandité pochopili, že není cesty zp?t. Pod rukama muž? v kost?ných brn?ních poklekli a p?ísahali v?rnost Bohyni Khall, jak kázal její prorok. Když jejich hlasy umlkli, již to nebyli muži, kte?í zde stáli d?íve. Cosi v nich se zm?nilo. Sv?t jak jej znali pro n? p?estal existovat. Nahradila jej víra a poslušnost k jejich Bohyni. Jako jeden muž povstali a chopili se svých zbraní. P?ísahali v?rnost a ud?lají vše aby sv?j slib dodrželi. Nastalo ticho, b?hem n?jž sekerník p?edstoupil a hlubokým hlasem zvolal ,,Sláva naší Bohyni, sláva Khall!“ , ,,Sláva!“ ozvalo se z davu. Když se pak odml?eli, ozval se zvuk ko?ských kopyt. Na tvá?ích muž? se usadil chladný úsm?v. Zpoza lesa vyjela šedá karavana. Sekerník mávl svou sekyrou a cestu zahradil strom, kon? za?ali ržát a prudce zabrzdili. Když pak ko?í sesko?il, aby se podíval co p?ekáží v cest?, vy?ítili se z lesa. Ko?í proti nim nem?l nejmenší šanci, hrdlo mu pro?alo ost?í me?e. Když bandité otev?eli dve?e karavany, dopadla mezi n? s t?eskem láhev fialové tekutiny a zevnit? vyb?hl mladý muž, jenž utíkal sm?rem do Británie. Bandité se za ním cht?li vydat, ale cestu jim zahradil Smr?onoš s kosou. ,,Nechte ho jít, ješt? nám pom?že“. Muži jej beze slov poslechli a vydali se zpátky do tábora, kde ?ekal Khallin prorok a upíral své bílé o?i do dály. ,,Odcházím, máte co jste cht?li“. S t?mito slovy jej obklopila ?erná mlha v níž se rozplynul. U Britanské banky bylo rušno. Bojovníci a mágové zde obchodovali s p?edm?ty jenž získali b?hem nebezpe?ných výprav a ?emeslníci prodávali své výrobky. Nikdo si prve nevšiml muže, který vy?erpan? dopadl na lavici, jeho zrychlení dech a hlava zabo?ená ve hlaních si však pomalu získala pozornost. Mágové zbyst?ili a vále?níci p?estali brousit své zbran?. Jejich pohledy se soust?edili na neš?astného muže. ,,Co se stalo?“ ozvalo se z napjatého davu. Muž pozvedl hlavu a tichým, vy?erpaným hlasem vypráv?l o svém nešt?stí. Když to ostatní slyšeli, zapomn?li na obchod a slíbili muži pomstu. Mágové i vále?níci, bok po boku, neohrožen? vyjeli vst?íc nebezpe?í. Štvali své kon? aby k cíli dorazili co nejd?íve. Zpomalili teprve až když dojeli k táboru bandit?. Zde vypukla krutá bitva, jenž neznala lítosi a slitování. Ocel narážela na ocel a vzduch prašt?l magií. Krev brzy zbarvila trávu do ruda a sv?t v tu chvíli zešílel. Smrt si brala krutou da?. ?ady nep?ítele postupn? pro?ídli, ale to jen vyburcovalo jejich zu?ivost. Magie protrhla hranici mezi sv?ty a duchové bojovali se živými.. Jen pomalu utichala v?ava a pak, když byla zem poseta t?ly, utichla docela. Vít?zové si vzali svou odm?nu a odešli z tohoto prokletého místa. Nikdy na n?j však nezapomenou. Z temné místnosti se ozval rozhn?vaný výk?ik a dla? sev?ená v p?st uhodila do nádoby plné krve. Obraz na hladin? se roz?e?il a vybledl. V tom se ozval temný hlas, jenž se jako ozv?na vracel zp?t, než docela utichl. ,,To byl jen za?átek. P?íšt? takové št?stí mít nebudete !“ 12.11.04 Vždycky cítil, že je jeho dcera výjime?ná, že je p?edur?ena k velkým ?in?m. Od smrti její matky se o ní musel starat sám. Potloukali se životem, majíc jen jeden druhého, jist?že se ob?as trochu pohádali, ale vždy se zas usmí?ili. Dnes jí cht?l vzít na lov a nau?it ji lukost?elb? a lí?ení pastí. Byla velmi u?enlivá a ráda poznávala nové v?ci. Oba se na tenhle výlet velmi t?šili. Ráno si p?ivstali ?asn? a p?ipravili si pat?i?nou výbavu. Nedávno pršela a nad lesem se vznášela mlha, když budou mít št?stí, poda?í se jim najít i n?jaké houby. Pro jistotu si ješt? vzali nepromokavou plachtu, kterou nedávno koupili na tržišti. Slunce se pomalu blížilo k nadhlavníku. S o?ekáváním vykr?ili do lesa. Ticho v temné místnosti rušilo jen kapání vody. Nazelenalý dým lehce klouzal nad zemí. Náhle se v temnotách rozzá?ilo rudé sv?tlo jehož p?vod byl v oltá?i stojícím uprost?ed místnosti. ?erné svíce se rozžehli a za?ali na st?ny vrhat bizardní stíny. ,,Blíží se ?as velkého rituálu“, ozval se sy?ivý hlas z rohu místnosti. ,,Nezklam znovu naši Bohyni“, ,,Již se to nebude opakovat“, promluvil muž stojící ve stínu za oltá?em. ,,Mám tak?ka vše co je k vyvolávání pot?eba, již pot?ebuji jen jednu v?c… ?istou duši, díky níž vytvo?ím most mezi sv?ty“. Muž pomalu vešel do tlumeného sv?tla svící. Jeho bílé o?i odráželi rudé sv?tlo oltá?e. Natáhl ruku a sejmul z n?j ?ernou dýku, která jako by z okolí vysávala sv?tlo. Postava v rohu místnosti znovu zasy?ela a odplazila se ven. Tvá? Khalliina proroka se zk?ivila úsm?vem. ,,Tentokrát nezklamu.“ Šli už asi hodinu, ale nepoda?ilo se jim narazit ani na jedno zví?e. Cht?li se tedy vydat do jiné ?ásti lesa, když tu p?ed nimi prob?hl krásný a urostlý jelen. Vydali se pomalu za ním. Vítr vál proti nim, otáže se mohli p?iblížit až na vzdálenost dvanácti krok?. Obez?etn? usedli do houští a pozorovali jej jak se klidn? pásl p?ed skalní úžinou. Otec pomalu založil šíp do luku a zacílil na n?j. Než však stihl pustit t?tivu, odklonila jeho šíp Emilliyna ruka. Tázav? jí pohlédl do o?í, zra?ila se v nich prosba. Pokýval tedy hlavou a sklonil luk k zemi. Nikdy jí nedokázal ?íct ,,ne“. Vd??n? jej objala, když v tom se ze stínu skály vyno?il stín, který se po ní natahoval. Vyd?šen? si uv?domil, že jeho dce?e hrozí velké nebezpe?í, instinktivn? pozvedl ruce a povolal svou moc. Jsou to již léta co jí použil naposled. Tehdy si slíbil, že už to nikdy neud?lá. Zde byl však v sázce život jeho dcery a on by pro ní porušil jakýkoliv zákon. Vzduch se rozpálil do b?la a koule ohn? narazila do t?la ?erného p?ízraku. Ten se však z?stal stát na míst? a uchopil Emilliynu ruku. ,,Jak to jen mohl p?ežít?“, ptal se Hanz v duchu vyd?šen? a povolal všechnu sílu, kterou v sob? ty roky ukrýval. Jeho magie a láska k dce?e se spojila do jednoho bílého blesku, jenž ve chvíli uhodil do stínu a roztrhal jej na kousky. Zvuk hromu se odrážel od vysokých skal. Unaven? se zlomil v pase a t?žce oddychoval, když pak pozvedl zrak vzh?ru s hr?zou zpozoroval desítky p?ízrak?, jenž vystupovali ze stín? a sápali se po jeho dce?e. V tu chvíli pochopil, že sám je nikdy nezni?í. Pokud chce svou dceru vid?t živou, musí sehnat pomoc. Z posledních sil pozvedl ruce a zakouzlil na sebe cestovní kouzlo. Objevil se nedaleko Británie, sídla všech dobrodruh?. Rychle se rozb?hl k bance, nebo? v?d?l, že každá minuta je rozdíl mezi životem a smrtí. Když kone?n? spat?il její šedé, b?e??anem porostlé zdi, op?el se o vy?erpan? o lavici a prosil okolostojící dobrodruhy o pomoc. Doufal že se najdou lidé, kte?í se nebudou bát postavit se zlu. Št?stí mu v tu chvíli p?álo a p?ivedlo mu do cesty t?i muže, jenž chápali jeho bolest a slíbili mu pomoc. Neztrácel ?as a otev?el magickou bránu, jenž vedla k sout?sce, kde naposled vid?l svou dceru. ,,Prosím, p?ive?te mi ji zp?t“, zašeptal a padl vy?erpáním na lavici. Když vylezli z brány, pocítili dobrodruhové zamrazení v zádech. Sout?ska byla úzká a nabízela pouze málo místa k boji. Obez?etn? postupovali a navzájem si kryli záda. P?ed nimi se pomalu vyno?ovala stará pevnost. Na první pohled vypadala prázdn? a neobývan?, v tom však spat?ili ruce s dýkami, jenž se po nich natahovali ze stín?. Neváhali ani chvíli a neohrožen? do rukou za?ali sekat. Ty však necítili bolest a vraceli útoky se stejnou nenávistí a rychlostí. Hrdinové pochopili, že pokud cht?jí vyhrát, musí se stáhnout a postupn? si cestu prosekat. Když pozvedli zbran? a hole nabité magií, obloha z?ernala, jako uprost?ed hluboké noci. Tma zahalila celý kraj a hluboký monotónní hlas, odrážející se od skal, od?íkával slova tajemné motlitby. V?d?li, že nesm?jí meškat a vyrazili kup?edu. Magie jim svítila na cestu, avšak nezabránila stv?rám aby vystoupili ze stín? a bojovali s nimi i mimo sout?sku. S každým stínem, který zmizel se objevil nový a zdálo se že boj nebude mít konce. Když už hrdinové cítili únavu, stíny zmizeli a sout?ska byla prázdná. Obvázali si tedy své rány a vyšli sm?rem k temné pevnosti, ty?ící se mezi skálami. Zde vypukla další bitva, ješt? krut?jší než ta p?edchozí. Mezi stíny se objevili mágové, jenž proti dobrodruh?m metali smrtící kouzla a donutili je k druhému ústupu. Zde se již situace stála bezvýchodná. P?ízrak? bylo mnoho a ?asu málo. Za?íkávání nabývalo na síle a oblohu za?ali k?ižovat blesky. Tu se ozval klapot ko?ských kopyt a mezi dobrodruhy p?ijeli posily z Británie. Nyní jim vysvitla jisk?i?ka nad?je a s touto vírou se znovu pustili do víru boje. Stíny se vyno?ovali odevšud, avšak hrdinové již v?d?li jak se s nimi vypo?ádat a tak brzy stáli ve dve?ích pevnosti. Nahoru vedli vysoké schody pokryté vrstvou prachu a krve. Naho?e se ty?ili ?ty?i v?že na nichž ho?el ohe? a osv?tloval ?ty?i postavy v rudých kápích a muže, jenž v ruce držel ?ernou knihu a ?etl z ní slova ?erné magie. Vyb?hli vzh?ru aby ho zastavili, ale on je odhodil mávnutím ruky a pokra?oval v za?íkávání. Ze stínu se zjevili nové p?íšery, jejichž ?elisti klapali a hrozili pomalou a bolestivou smrtí. Než se jich zbavili, oblohu rozzá?il blesk a ude?il do muže, stojícího uprost?ed duch?. Vzduchem se náhle nesl jeho smích. Oto?il se k dobrodruh?m a z jeho o?í ?išela nenávist. Pozvedl p?ed sebe ruku a dotkl se t?la jednoho z hrdin?. V moment? mu kolem místa doteku zaho?ela k?že zeleným plamenem a pohltila jej. Démon rozséval smrt a ?ady bojovník? ?ídli. Všechna magie a zbran?, které na n?j mí?ili byli odvráceny, ješt? d?íve než dopadli. Duchové v rudých kápích se k n?mu p?idali a kolem vypuklo peklo. Hrdinové utíkali pry? a jeden z duch? je pronásledoval. Když do n?j ude?ili, zachv?l se sám Prorok bolestí a s novou zlostí se vrhl k hrdin?m. Nyní chápali jaké je jeho slabé místo a se zoufalostí lidí, jenž bojují o vlastní život zabíjeli duše, které Proroka obklopovali. Když pak padla poslední z nich, sám Prorok za?al k?i?et bolestí a kolem n?j sršely ?erné blesky, jenž trhali skály na kusy. Oto?il se od dobrodruh? a vyb?hl k ob?tišti na vrcholu pevnosti. Vid?l že není cesty k út?ku a bolest mu spalovala t?lo. Hlasem plným bolesti a ?isté nenávisti zak?i?el ,,Vyhráli jste bitvu, ale válka bude má“. Jeho hrdelní smích se odrážel od skal. D?íve než jej mohli hrdinové zarazit, obklopil ho rudý mrak a zcela jej pohltil. Temnotu náhle pro?ízl paprsek slunce, který dopadl na ob?tišt? a z bílého sv?tla vystoupil duch mladé dívky. Její modré o?i se usmívali na všechny, kte?í zde stáli a upírali na ní nechápavé pohledy. Vše ztichlo a v tom promluvila tichým a láskyplným hlasem. ,,D?kuji vám dobrodruhové Británie. To co jste dnes ud?lali nikdy nebude zapomenuto. Zachránili jste sv?t p?ed záhubou, kterou by p?ineslo protržení hranic mezi sv?tem živých a mrtvých. Bohužel to není konec. Ješt? je hodn? bitev co je t?eba vybojovat a mnoho zla, které je t?eba porazit. Modlím se za vás, kéž vás provázejí dob?í duchové.“, když domluvila, ukápla jí z oka slza a dopadla na zakrvácenou podlahu. ,,Pamatujte si tento moment, pamatujte si co jste dnes dokázali.“ Po tvá?i se jí rozlil úsm?v a její podoba se rozplynula. Slunce v tu chvíli znovu vysvitlo a rozehnalo všechny stíny.